Pravidla curlingu

Curling neboli metaná je vcelku nenáročný sport pro všechny věkové kategorie. Ctí se při něm fair play a gentlemenský přístup. Poprvé se curling začal hrát před 500 lety ve skotském Perthu, kde vznikla i první pravidla. V 19. století se začalo hrát organizovaně a sport se šířil dále do Evropy, severní Ameriky i na Nový Zéland. Mezi nejlepší patří výběry Kanady, USA, Velké Británie a ze skandinávských států. Hraje se v kategoriích dospělí, junior, mix, senior, mixed double. 

Potřebná výbava: 

• Boty jsou speciální. Jedna má vždy klouzavou podrážku (pravák na levé noze, levák na pravé), druhá je s protiskluzovou podrážkou. Klouzavý povrch je z teflonu. 
• Koště k umetení té správné cesty pro kámen. Dříve se používaly přírodní, později syntetické chlupy, dnes se používají houby ze speciální tkaniny. Ty se mění po každém zápasu, ale v nižších soutěžích i méně často. Výměna koštěte či houby během hry není možná. Každý hráč má své, se kterým musí dohrát do konce. 
• Kameny bývají majetkem haly, ve které se hraje. Na světové turnaje se používají kameny Světové curlingové federace. Jsou ze žuly a váží téměř 20 kg. Barevná madla zasazená uprostřed odlišují kameny jednotlivých týmů. Nejčastěji jsou červená a žlutá. 

Dráha je dlouhá 42,5 m a široká 4,75 m, ačkoli může být až o půl metru užší. Odhazovat se dá z obou konců dráhy. 

Povrch ledu se upravuje pebblováním (stříkání kapiček na hladký led), které se následně seřezavájí. Výsledné nerovnosti snižují tření a zvyšují rychlost kamene. 

Pravidla curlingu 

Soupeří dva týmy, každý se čtyřmi členy a  osmi kameny. Každý hráč odhazuje dva kameny hned po sobě. Cílem je dopravit kameny po ledu do vyznačených cílových kruhů, co nejblíže středu. V závěru však rozhoduje postavení kamenů vůči kamenům soupeře. Počítají se všechny kameny, které se alespoň dotýkají cílových kruhů. 

Hráči jsou označeni dle pořadí, ve kterém odhazují. “Lead” je první, následuje “second”, “third” a “fourth”. Čtvrtý hráč bývá zároveň “skip”, který určuje taktiku zápasu z prostoru cílových kruhů, třetí bývá “viceskip”, který zastupuje skipa ve chvíli, kdy on sám odhazuje. Je jen na tým, který hráč bude skip a viceskip, ale toto určení je platné pro celý zápas. 

Kameny se odhazují z odrazového bloku ve speciálním postoji, kdy se využívá skluznost boty. Kámen se odhazuje s rotací, jelikož pak je možno předvídat, kam dojede či ho schovat za jiný kámen. Jakmile je kámen odhozen před hog line, nesmí se ho nikdo dotknout ani koštětem. Pokud se tak stane, kámen je prohlášen za “zapálený” a je vyřazen ze hry. Ostatní hráči umetají cestičku pro nejlepší umístění kamene. Počet metačů je libovolný, největší vliv má však ten, kdo mete jako první. Za cílovou tee line se k metání mohou přidat i soupeři. Snaží se, aby kámen doklouzal pryč z cílových kruhů. Je to jediná možnost, kdy mohou hráči jednoho týmu ovlivnit druhý tým. 

Kola se nazývají endy. V jednom endu se odhodí všech 16 kamenů obou týmů, v jednom zápase je pak 8 – 10 endů, které mohou, ale nemusí mít určený časový limit. Pokud je čas určen může být například v délce 110 minut pro celý zápas. Férovější je užití tzv. thinking time, kdy čas běží každému týmu v době, kdy se připravuje k hodu. Na celý zápas je pak pro každý tým stejný limit, během kterého musí být odehrány všechny endy. 10 endů = 38 minut, 8 endů = 30 minut, v soutěži mixed doubles je to 22 minut. Do tohoto času se musí vejít i případné hry navíc. Extraend se hraje ve chvíli, kdy po doházení všech endů dojde ke shodě. Počet extraendů bývá neomezený, je však možné hrát pouze na jeden, ve kterém se musí rozhodnout.

V každém endu může skórovat jen jeden tým. Pokud je před koncem celého zápasu velký rozdíl ve výsledku nebo tým, který prohrává už nemá dostatek kamenů, aby soupeře porazil, je možné hru ukončit předčasně podáním ruky poražených vítězům.